Poetická zkušenost I: fenomenologie a pragmatismus při interpretaci díla Márie Ferenčuhové
Situace: Čtení poezie Márie Ferenčuhové s plánovanou následnou diskusí: „udalosť je o tom, že si dopredu ... prečítame nejaké texty a potom sa o nich pobavíme. Následne bude ... čítanie s autormi toho, čo sme čítali a diskusia“ (pozvánka na akci, Facebook). „Následne“ znamenalo následující týden, takže na akci, která byla předmětem tohoto pozorování, ještě Mária Ferenčuhová přítomna nebyla. Pouze diskutující – zájemci o literaturu a poezii.
Scéna před čtením:
V salonku už sedělo několik lidí. Rezervovány byly oba stoly, což znamenalo celou místnost pro asi deset pohodlně sedících. Jediné spojení se „světem venku“ poskytoval průchod do kavárny, který ovšem nebyl opatřen dveřmi ani závěsem, takže k nám po celou dobu pronikal ruch večerního života. Na stole byly bez většího řádu rozloženy tři básnické sbírky v originálních vazbách i podobě několika černobílých, po kancelářsku sešitých kopiích. Pavel, jeden z organizátorů akce, měl před sebou štos s poznámkami, po kterých střídavě těkal očima, a střídavě se rozhlížel ke vchodu do místnosti po dalších příchozích. Ve vzduchu visel živý neklid.
Během příštích dvaceti minut se zaplní ještě pět židlí, takže je nás v místnosti celkem devět. Když se usadí poslední příchozí, Pavel dá zdvihnutím svých poznámek do výše očí jednoznačný pokyn, že sezení lze považovat za zahájené.
